Včera jsem si objednala knížky, po kterých už nějaký ten
pátek pokukuji, jako odměnu za zvládnuté zkouškové období. Během své cesty
přidávám nová pravidla, jako mlsání bez výčitek či ke každému jídlu si dát
kousek ovoce či zeleniny a právě odměňování sebe sama je jedním z nich.
Už odmala jsem se setkávala s určitým druhem motivace v podobě
odměny, ať už to bylo lízátko za uklizený pokojíček nebo nové kolo za samé
jedničky. Postupem času a vstupem do „světa dospělých“ však tyto odměny
nahradily plné „To do listy“, večerní přemítání nad tím, co jsem ještě
neudělala či čeho jsem měla udělat více, mně postupem času dostávalo na kolena
a já měla pocit, že se vezu. A při ještě jednom takovém večeru jsem se
rozhodla, že se na tento způsob prostě vykašlu.
Místo toho, abych psala a přemýšlela, co jsem zase neudělala,
jsem si sepsala seznam věcí, co jsem udělala, splnila či konečně vyřešila.
Najednou tato bezedná díra dostala celkem bytelné obrysy a já jsem si
uvědomila, že tak marná asi zase nebudu. Najednou jsem taky získala přehled,
jak si vedu na cestě za svými předsevzetími či cíli, nebo na čem vidím svůj
osobní progres.
Tyto úspěchy nemusí být ničím jiným než splněný úkol v práci
nebo povedená zkouška, jako zasloužená odměna může být dortík v oblíbené kavárničce
nebo nová kabelka. Není nic lepšího, než se poplácat po rameni a říct si: „ To
se mi povedlo“. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že tato revize úspěšně
zvládnutých věcí se stane samotnou motivací ke zvládnutí sebevětšího „hnusu“
a
odměna bude už je třešničkou na dortu.
Takže na sebe nebuďte moc přísní a nezapomeňte se odměňovat!
